Sofie Bradáčová

O CHLAPCI, KTERÝ NEJEDL CHLEBA
Kousek chleba si povzdychl: „Mě vůbec nikdo nejí.“ A byla to pravda. Kluk Petr jedl jenom čokoládu a bonbóny.
Jednou jela celá jeho rodina k zubaři. První šla jeho malá sestřička Terezka, potom maminka, tatínek a nakonec Petr. Jenže! Ten měl kazů! Paní zubařka mu musela několik zoubků vytrhnout. Ten řval, že to slyšeli i lidi v čekárně.
Když přijeli domů, maminka mu řekla: „Péťo, měl bys jíst chleba, protože nás živí. Sladkosti nám nedávají tolik co chléb, z nich nejsme živi.“
Petr se nad tím zamyslel a pak řekl: „Hm, to může být pravda. Teď zkusím jíst chleba.“
Šel do spíže pro chléb. Chleba se zaradoval, že ho Petr nese ke stolu, a že bude konečně snězený.
Od té doby jí Petr chléb a poznal, že nám chleba dává více než sladkosti.

Sofinka Bradáčová, 2.třída
Římskokatolická farnost Šenov u Ostravy